REPTILARIUM.CZ

Jaké to je chovat jedovatého hada?

Domnívám se, že si tuto otázku dříve či později položí téměř každý chovatel, který má hlubší zájem o teraristiku. Mým cílem je v tomto článku vystihnout, pokud možno, všechny aspekty chovu jedovatých hadů, především však problematiku bezpečnosti, která je vůbec nejzákladnějším problémem, zmiňovaným i uznávanými teraristy. Jak tedy stanovit hranice bezpečného chovu jedovatých hadů? Neexistuje jednoznačná odpověď. V tomto článku se budete moci dočíst především můj osobní názor, který může být odlišný od názorů jiných chovatelů. Článek jsem proto záměrně napsal v tzv. "ich formě". Následující text a názory jsou opravdu mé individuální, a já nechci něco předjímat, paušalizovat, bagatelizovat či zevšeobecňovat. Prosím, mějte to při čtení na paměti.

Než se vůbec pustíte do chovu jedovatých hadů

Než budu vůbec pokračovat v psaní, musíte si uvědomit, že chov jedovatých hadů upravuje právní řád ČR, zejména Zákon č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týraní, novelizován Zákonem 162/1993 Sb. a dále vyhláška č. 411/2008 o stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči.

Je možné zajistit 100% bezpečnost?

Ne, není. A toto je jeden ze zásadních aspektů chovu jedovatých hadů, který si musíte uvědomit. Opravdu není možné zajistit 100% bezpečí, pokud nechcete koketovat s myšlenkou zavření zvířete do terária a dále s ním již nebudete nemanipulovat. Ale i tady narážíte na problém, jak se vyhnout riziku při prvním vpuštění hada do terária. Chov jedovatého zvířete bude vždycky více či méně ohrožovat zdraví chovatele. A to minimálně při nutných manipulacích. Míra rizika jde pochopitelně minimalizovat na přijatelnou úroveň. Při dodržování přísných, nepsaných bezpečnostních pravidel, neohrožuje chovatel hada na zdraví, ani sebe zbytečnou provokací a stresováním zvířete. Celou tuto situaci bychom si mohli přiblížit na jednoduchém příkladu. Představme si spořádaného a opatrného řidiče motorového vozidla, který dodržuje všechny dopravní předpisy a řídí motorové vozidlo s nejlepším vědomím a svědomím. Ano, je velká šance, že takový řidič nebude mít nikdy dopravní nehodu. Ale máme 100% jistotu? Co když bude náledí?

Proč tedy chovat jedovaté hady?

Jedna z dalších otázek, kterou by si měl každý chovatel položit před pořízením vytouženého exempláře. Je vůbec zapotřebí chovat zvíře, které může ohrozit, či dokonce zkrátit můj život? Nebo může navždy narušit mou soběstačnost? Existují přece stovky druhů krásných hadů (doposud známe okolo 2.700 druhů hadů, z toho okolo 411 jedovatých), které jsou pro mé zdraví a okolí neškodné! Určitě se shodneme, že chov nejedovatých hadů je bezpečný, jak pro okolí, tak i pro samotného chovatele. Pomíjím však druhy hadů, kteří jsou schopni ublížit chovateli samou podstatou své velikosti, přičemž se všeobecně má za to, že hraniční délka pro bezpečný chov je okolo 3m jejich délky. Domnívám se, že chov jedovatých hadů může být přínosem jak pro společnost, tak i pro chovatele samotného. Chov nebezpečných plazů může pomoci v psychickém zrání a sebekontrole chovatele. Nemyslím tím však zvýšení nezdravého sebevědomí či společenského kreditu. Lidé, toužící po těchto hodnotách, by si obzvláště dobře měli rozmyslet zda se vůbec pustit do chovu jedovatého, či jinak nebezpečného hada (zvířete obecně). Jsem přesvědčen, že takovýto důvod, proč chovat jedovaté hady, může skončit dříve či později velmi tragicky. Přesto věřím, že mnoho lidí chová jedovaté hady pro výzkumné účely nebo z lásky, pro prosté vlastní potěšení z pozorování. V neposlední řadě nechci zapomenout zmínit, že naprostá většina lidí má teraristiku jako koníček. A stejně jako u jiných zájmových činností mnoho z nich láká prostě takové to „tajemno“. A právě toto kritérium jedovatí hadi bezesporu splňují, mnohdy více, než bychom chtěli. Chov jedovatých hadů může být velmi poučný a krásný, stejně jako chov nejedovatých hadů. Proto by mělo být svobodnou volbou každého chovatele, jakým směrem se vydá. Žijeme v demokratické společnosti a relativně svobodné době, ale nikdy bychom neměli zapomenout na zásadu, že: MÁ SVOBODA KONČÍ TAM, KDE ZAČÍNÁ SVOBODA DRUHÉHO.

V případě chovu jedovatého exempláře je nutno tuto zásadu prosazovat s velkým důrazem. Chovem jedovatých hadů NESMÍM NIKDY NIKOHO OHROZIT, AŤ UŽ V JAKÉKOLI FORMĚ!

Předešlé odstavce rozebírají a mnohdy až polemizují o několika důvodech pro chov jedovatých plazů. Nesmíme však opomenout, že jsou i osobní a mnohdy zásadní aspekty, které vám chov, možná i vysněného jedince, neumožňují. Závěrem této kapitoly si dovolím shrnout pár důvodů, které jsou nevhodné pro zahájení chovu jedovatých plazů:

• Jedovatého jedince jsem si vybral pro ohromení svého okolí a zvednutí svého ega.
• Nesplňuji zákonem stanovené podmínky.
• Pokud bude chov ohrožovat okolí. 
• Nikdy nesmím zapomenout na svůj zdravotní stav, který může mě i okolí ohrozit při manipulaci se zvířatem. Např. epilepsie, fyzická nezpůsobilost k manipulaci, atd. Dále musím brát v potaz míru možných komplikací při intoxikaci (alergie na živočišné jedy).
• Nevyhovující okolí, netolerantní rodina k předmětu mého zájmu.
• Děti. Ne nadarmo se říká, že děti jsou nevyzpytatelné!
• Mám-li přehnaný a nepřirozený strach, ale také postrádám-li základní instinkty. Ty jsou velmi důležitou prevencí před sklouznutím k rutině a především před uštknutím.
• Jedovaté hady chci chovat jenom proto, abych se dostal na výšší chovatelskou úroveň.

Pokud jste zvážili všechna úskalí a rizika chovu a jste stále pevně přesvědčeni, že splňujete ve všech směrech kritéria pro chov jedovatých hadů, tak jděte do toho!

Výběr druhu

Hned na začátek bych rád poznamenal, že se v této kapitole nebudu zabývat problematikou chovu z hlediska zajištění vhodných podmínek v teráriu. Předpokládám, že člověk, který začíná s jedovatými hady je již zcela obeznámen s těmito záležitostmi. Pokud ne, rozhodně by do samotného chovu jedovatých hadů neměl vůbec pouštět. Výběr prvního chovaného exempláře je jednou z dalších rozporuplných otázek. Na světě žije okolo 411 druhů jedovatých hadů. Z toho počtu jsou desítky druhů dostupných. Nedovolím si stanovit cenu, která je čistě individuální záležitostí, dle možností každého chovatele. Domnívám se však, že každému zájemci bude pravděpodobně vyhovovat jiný jedovatý had. První jedovatý had může být takřka jakýkoliv, dle vašeho výběru a možností. Dalo by se říct každý, na něhož máte „love“, ale rozhodně nedoporučuji vybírat si z desítky nejjedovatějších hadů. Musíte si uvědomit, že jsou druhy hadů, které jsou méně toxicky významné a jsou také druhy hadů, u kterých to máte „spočítané“, dost možná při první chybě, kterou jste stihli za svoji „chovatelskou kariéru“ udělat.

Začínající chovatel by neměl směrovat výběr svého prvního jedovatého hada jenom podle jedovatosti. Existují další významné aspekty pro výběr jako je agresivita zvířete, jeho rychlost a možnost výpadu. V následujících odstavcích se pokusím sestavit žebříček možných variant s klady a zápory. Jen pro upřesnění - vlastnosti budu hodnotit stupnicí 1 až 10. První stupeň znamená nejméně problémový chov, 10-tý stupeň pak mnoho problémových jedinců v chovu. Dodávám, že se jedná o čistě vypozorované hodnoty z vlastních chovatelských zkušeností. Hodnoty u všeho zvířete mohou být značně individuální a mohou se lišit exemplář od exempláře dle jedince, na kterého natrefíte.

• Vipera ammodytes

  • Často klidný a bezproblémový s relativně malým výpadem (nedoporučuji mláďata, často se musí rozkrmovat).
  • Na háku se přenáší bezproblémově.
  • Fixace za hlavou bývá všeobecně problémová, jako celkově u druhů se solenoglyfní typem zubů. Zmijky se snaží udělat všechno proto, aby se vymanily z vašeho sevření, nevěřili byste, kam až jsou schopné ty zuby strčit.
  • Jejich jed nepatří k těm, které vás položí na lopatky. (Individuální, jako u všech intoxikací a místa intoxikace.)

• C. (Trimeresurus) albolabris

  • Celkem výbušný, manipulace v teráriu s hadem je téměř nemožná (nedoporučuji, je to ta nejlepší cesta k uštknutí a řekl bych, ta nejčastější), mnohdy utočí i na sklo. Velmi dlouhý a razantní výpad! Mláďata se musí rozkrmovat.
  • Na háku se přenáší velmi dobře, téměř jako C. atrox, C. vegrandis, v porovnání s tím, co jsem mohl doposud srovnat.
  • Fixace za hlavou je problémová, nejen že disponuje solenoglyfní typem zubů, které nepatří zrovna mezi ty nejkratší, ale má velmi tenký krk z kterého jsem neměl nikdy moc dobrý pocit.
  • Jejich jed, stejně jako jed u V. ammodytes, nepatří mezi ty, které vás položí na lopatky. (Individuální, jako u všech intoxikací a místa intoxikace.)

• V. renardi, V. aspis, V. latasteii

  • Neměl jsem v chovu, ale podle toho co jsem slyšel, jsou často velmi výbušní a kousací. Nemohu hodnotit.

• Agkistrodon contortrix

  • Celkem dost výbušný a pro kousnutí nejdou daleko, jejich výpad je relativně dlouhý.
  • Na háku mi nechtěl ani jeden z tria držet, doporučují raději kleště, nebo dva háky.
  • Fixace za hlavou mi přijde srovnatelná s C. albolabris, až na jejich časté a velmi nepříjemné zasekávání zuby.
  • Jejich jed padtří mezi ty prudší, ale neměl by ohrozit na životě. (Individuální, jako u všech intoxikací a místa intoxikace.)

• Cerastes cerastes

  • Často je doporučován do začátku, ale nechápu proč. Hadi jsou to téměř nevyzpytatelní z které strany vyletí. Jsou nasírací, ale relativní výhodou je poměrně krátký výpad. Velkou nevýhodou je sezonní příjem potravy. Mláďata se musí rozkrmovat, často dlouhou dobu.
  • Na háku nedrží (je na tom hůře než zmiňovaný A. contortrix). Se dvěma háky, při troše šikovnosti, se s ním dá poradit.
  • Fixace za hlavou obdobná jako u V. ammodytes.
  • Její jed je relativně prudký, ale neměl by vás položit na lopatky. (Je to však individuální, jako u všech intoxikací a místa intoxikace,)

• C. atrox

  • Osobně můj druhý had po zmiji gabunské. Ke kousnutí nejde daleko, ale velmi dobře si zvyká. Dalším plusem je jejich předvídatelnost. Nevýhodou je rychlost a délka výpadu, která je značná k poměru těla.
  • Na háku drží opravdu velmi dobře, ale po delší době mají tendenci šplhat po háku směrem k vám.
  • Fixace těchto hadů vzhledem k velikosti už není sranda, a to nemluvím o délce jedových zubů, které jsou schopni opravdu dát tam, kde už to „smrdí průšvihem“.
  • Jedná se o hady s velmi prudkým jedem!!!

Závěrem bych rád zdůraznil, že začít jde opravdu téměř s každým jedovatým hadem. Znám chovatele, kteří začínali B. arietans a končili u D. polylepis. Ono tím, že budete chovat 20 let V. ammodytes opravdu nezískáte zkušenosti pro chov Oxyurana  (tím nechci bagatelizovat chov V. ammodytes). Pochopitelně každá zkušenost je zkušenost a musíte ji brát jako plus. Tím chci říci, je třeba si uvědomit, že:

Každý had se chová jinak, jinak útočí, jinou razancí, jinak se s ním manipuluje.
TO CO PLATÍ PRO CHŘESTÝŠE, NEPLATÍ PRO KOBRY apod.

Nejlepší nápad než začnete s chovem jedovatého hada, je návštěva skutečného chovatele (nemám na mysli frajírka, co se bude předvádět), který vám opravdu ukáže, jak se správně a bezpečně s hadem manipuluje. Pevně věřím, že vám zároveň poskytne rady čeho se vyvarovat a co čekat.

Není nic horšího, než si koupit hada, od kterého absolutně nevíte co čekat. Ano, praxí můžete nabýt zkušeností tolik, že si sami daného jedince vyzkoušíte, ale pro začátek je to více než nevhodné. Je to hlavně nezodpovědné!

Podmínky chovu

Nejlepším řešením pro chov je umístit jedovaté hady v samostatné uzamykatelné místnosti, která je zajištěná proti úniku, a do které máte regulovatelný přístup. Ne vždy tomu tak je. Je to ideální varianta, ale v praxi tomu bývá většinou jinak. Potom nezbývá než mnohem důkladněji a pečlivěji přizpůsobit terárium, které musí být vždy uzamykatelné a pochopitelně zabezpečené proti úniku zvířete. Velmi vhodné, obzvláště pokud se terárium nachází ve volně přístupných místech (obývák, ložnice atd.), je opatření skel terária dobrou bezpečnostní folií, popřípadě výroba terária z lepeného skla. Pokud mají k teráriu přístup děti (osobně odmítám tuto myšlenku), to považuji za samozřejmou věc.

Krmení

Stejně jako u nejedovatých hadů je krmení většího počtu hadů v jednom teráriu náročné. Musíte je umět uhlídat. Obzvláště u jedovatých hadů, kde může dojít až k úhynu exempláře, např. při kousnutí jiným hadem do hlavy. Dalším záporným aspektem je obtížnost manipulace uvnitř terária, pokud se hadi do sebe zakousnou. Osobně jsem měl jednou problém ve skupině 2.5 kusů C. atrox chovaných pohromadě, kdy se mi zakousla jedna samice do druhé, která právě žrala. Očividně, k mému velkému údivu, jí to vůbec nevadilo, ale problémem bylo, co dělat. Hady nemůžete oddělit jen tak holýma rukama. U dvou snad možná (ale velmi nebezpečné, nepouštěl bych se osobně do toho), natož klubka sedmi. Se zdravým rozumem a soudností by to nedělal doufám nikdo. Nakonec stačilo jenom trochu v klidu přemýšlet a samici zlehka klepnout háčkem po hlavě. Nicméně, nerad bych tuto zkušenost opakoval.

Důrazně doporučuji chovat jedovaté hady po jednom. Opravdu to stojí za to. A to nejen při manipulaci v teráriu. Nezřídka je nutné provést násilné krmení, obzvláště u mláďat. Tuto metodu krmení byste měli mít předem precizně zvládnutou a nacvičenou u nejedovatých hadů. Opravdu si neumím představit násilně krmit napoprvé jedovatého hada. To snad ale soudnost a rozum, kterým bychom měli být, obzvláště u chovu jedovatých hadů, obdařeni, nemůže ani dovolit. Nevidím tedy důvod dále to rozebírat. Snad jen na okraj - někteří odborníci radí u mláďat počkat a nerozkrmovat. Pud sebezáchovy se postará (myšleno u mláďat, ne u zdravotního problému, který může vyvstat u dospělého hada).

Málem bych zapomněl na ještě jeden zvláštní případ, který může nastat pokud necháváte kořist bez dohledu v teráriu. (Osobně to nedoporučuji, protože může dojít ke zranění hada.) Nezapomeňte na to, že kořist má touhu přežít a pokud nedojde k jejímu bezprostřednímu usmrcení, může si najít cestu z terária ven. A to by se v zařízení, kde se nachází jedovatý had, nemělo nikdy stát, protože kudy unikne potrava, může uniknout i had. Jak se to může stát? Dovolím uvést jeden příklad z vlatní praxe. A pravdu na něj nejsem hrdý. Měl by patřit spíše do chovatelské černé kroniky. Jednou jsem krmil C. albolabris v provizorním teráriu (původně pro chameleony). Tito hadi mi obvykle žrali za absolutního klidu v noci. Když jsem už zhasínal světlo, uvědomil jsem si, že mám nahoře terária kvůli větrání pouze síťku, kterou by vložená myš v noci jistě překousala. Nechci ani domýšlet, co by mohlo následovat. Ze zkušenosti se mohu poučit jenom proto, že se (a teď si dovolím napsat) „nestačilo“ nic stát.

Rozmnožování

Nechci zde rozebírat všeobecné podmínky pro rozmnožování. Chovatel jedovatých hadů, který si pořídí hada, by měl vědět, jak se o něho postarat. Nikdy nesmíte zapomenout, že mládě je mnohem menší než dospělý exemplář! Terárium, ve kterém budete odchovávat mláďata, musí být dostatečně zajištěno proti jejich úniku. Pozor zejména na „šoupačky“, které musíte zabezpečit proti úniku mláděte mezerou mezi skly! Velmi často se stává, zejména začínajícím chovatelům, že jim jejich milé gutky a sedlatky právě touto škvírou utečou.

Manipulace

Teď se dostáváme k problematice, které se nikdy pořádně nevyhnete. Každá manipulace se zvířetem znamená riziko pro chovatele a stres pro hada. Proto by měla být prováděna pouze pokud je opravdu nutná. Při manipulaci se používají různé pomůcky, které umožňují chovateli lepší a bezpečnější práci se zvířetem. Patří k nim:

• hák (obrázek)
• kleště (obrázek)
• pinzeta (obrázek)
• jisticí hák (obrázek)

Hák na hady by měl byt přiměřeně dlouhý pro manipulaci s různými jedinci. Nelze přece manipulovat s malým hadem pomocí dvoumetrového háku, a stejně tak není možné přenášet dospělého durisáka na 20cm háčku. Nikdy není na škodu mít po ruce druhý hák (u některých druhů je to nutnost, pokud nedisponujete kleštěmi).

Kleště jsou sami o sobě další rozporuplnou kapitolou. Mnoho teraristů nedoporučuje kleště, nebo jsou rázně proti, protože při manipulaci nemůžete mít stejný cit ke zvířeti, jako kdybyste ho brali rukou. Ano, je to logické, nicméně si myslím, že byste neměli mít problém tento stisk odhadnout a dále jenom regulovat (neberu v potaz hady, u kterých jsou kleště nutností). Nevýhodou kleští bývá jejich kvalita. Velmi často si je člověk musí dodělávat doma, zasekávají se, nevrací se apod.

Pinzeta je perfektní věc, zvláště u mláďat. Můžete s ní výborně manipulovat a zároveň být šetrní ke zvířeti. Nevýhodou je, že se dá používat jenom krátkou dobu.

Jisticí hák poslouží zejména když potřebujete fixovat hada za hlavou. Pochopitelně, dá se to udělat i klasickým hákem (než se mi dostal do rukou jisticí hák, jsem to tak osobně řadu let dělal), ale komfort a zvláště bezpečnost, je u jistícího háku daleko vyšší. Ono zafixovat hada za hlavou můžete i pomocí klacíku v lese, pokud vám ovšem nerupne. Rozhodně to však nedoporučuji praktikovat, zvlášť když už máme teleskopické háky, které se krásně vlezou do kapsy či batohu.

Fixace hada

Hada fixujte za hlavou zmáčknutím prostředníčku a ukazováčku proti palci na hlavě, kterým mu regulujete možnost otevření tlamy. Pokud byste chtěli mít opravdovou jistotu při zafixování hada, doporučuji opatrně vložit nejlépe tenkou kulatinu ze dřeva za zuby zvířete. Tímto způsobem znemožníte hadu sklopení zubů směrem k palci a prsteníčku. Praktikujte zejména pokud víte, že nezbytná manipulace bude trvat déle, např. při sundávání svlečky z oka.

Závěr

Závěrem celého článku bych rád popřál všem začínajícím chovatelům jedovatých hadů hodně štěstí a úspěchů v jejich chovu. Zejména však rozvahu a nesklouznutí k oné nebezpečné rutině, která je zatraceně nebezpečná a může být osudná.

 (2011) Jakub Kavka